Psycholog
Když člověku do života zasáhne nevyléčitelná nemoc, je to těžké.
Když přijde do života našeho dítěte, je to pro nás jako rodiče ještě
mnohem bolestnější. Jako by za dosavadní život naší rodiny někdo
namaloval tlustou čáru a začal nový letopočet – před nemocí a
s nemocí. Člověk je zahlcený spoustou pocitů, po prvotním šoku
přichází v různém pořadí smutek, obviňování sebe či okolí,
popírání (třeba se lékaři spletli, třeba nám pomůže alternativní
medicína…), pocit nespravedlnosti, zloba, vyčerpání….
Nezbývá, než v sobě i ve svém okolí zmobilizovat veškeré zdroje sil a
vykročit na nekončící cestu. Diabetes 1. typu je navíc nemocí velmi
specifickou, která sice není na dítěti na první pohled vidět ani nebolí,
o to více však vyžaduje péče, úsilí a neustálé pozornosti. Jen jiný
rodič diabetického dítěte se dokáže naplno vžít do neustálého
psychického vypětí, které pro rodiče nemoc obnáší. Jakoby se život
přeměnil v pole, ohraničené dvěma linkami, jehož dolní hranice se
jmenuje hypo a horní hyper. Držet dítě v tomto výseku je jako střelba na
pohybující se cíl, někdy možná i se zavázanýma očima. Je tolik vlivů,
které vstupují u dětí do hry a které ovlivňují vývoj glykémie –
nemoc, stres, hormony, růst, emoce všeho druhu, pohyb, glykemický index
jídla, počasí… a na člověku je, aby toto všechno měl stále na mysli a
zohledňoval při analýze glykémií a následných opatřeních. Někdy se
stane, že rodič zavolá dítěti, aby se zeptal, jak se má, a dítě mu
neodpoví slovy, ale v číslech. Natolik nám diabetes je schopen vstupovat do
života.
Přicházejí i chvíle, kdy se přes veškeré úsilí rodiče i spolupráci
dítěte prostě nedaří dosáhnout uspokojivých glykémií. Nejde o nemoc,
kdy je rodičům od lékaře jasně řečeno, kolikrát denně má podat který
lék. Naopak rodič (a postupně dospívající dítě) se musí stát
odborníkem na diabetes a naučit se vše potřebné, jen s lékařem
v zádech. Člověk zjistí, že je v sobě schopen najít zdroje, o kterých
do té doby netušil. Čte, učí se od zkušenějších, prochází zdary
i nezdary spojenými s touto nemocí, hledá informace o dostupných
technologiích… pro své dítě jsme schopni udělat a nést téměř cokoliv.
Ale asi málokdo je ušetřen čas od času přicházejících období
vyčerpání, deprese a rezignace. Od diabetu si totiž nelze vzít dovolenou,
nelze zapomenout, protože důsledek zvolnění či opomenutí může být velmi
vážný. Navíc nad námi stále stojí strašák pozdních diabetických
komplikací a všichni si samozřejmě pro dítě přejeme dlouhý, kvalitní a
zdravý život. Člověk je schopen unést překvapivě velký náklad, když
vidí cílovou čáru, ale u diabetu je to zatím náklad na dobu neurčitou a
vyléčení žije pouze v našich tužbách a nadějích. Proto je to břemeno
někdy velmi těžké. A co je také potřeba zmínit, diabetes dítěte je
svým způsobem nemocí celé rodiny, má vliv na životní styl, ale také na
atmosféru v rodině, na vztahy mezi rodiči, na prožívání zdravých
sourozenců, na odvahu prarodičů dítě pohlídat… nemluvě o psychice
nemocného dítěte samotného, ať už je v jakémkoliv věku. Chceme, aby se
dítě integrovalo do školky, školy, aby rozvíjelo své zájmy, aby se
postupně osamostatňovalo… a to všechno obnáší mnohem větší úsilí a
péči, než u dítěte zdravého.
Ano, s diabetem se dá žít, velmi kvalitně žít. I technologie se
vyvíjejí mílovými kroky. Naše děti žijí normální život mezi
vrstevníky, mnohé z nich v lecčems vynikají, včetně sportu. A u toho
mají výbornou kompenzaci. Jde to. Je spousta rodin, i zde v Brně a okolí,
které už berou diabetes dítěte jako součást života, mnohým si již
prošly, a mohou být nově zjištěným podporou a inspirací. Být v kontaktu
s jinými rodiči, zažívajícími totéž, může být člověku velkou
pomocí. Potkávat se, sdílet informace a zkušenosti. Seznámit děti a nechat
jim zažít, že v tom nejsou samy… Naše sdružení Via Dia je jednou
z možných platforem tohoto setkávání.
Někdy se stane, že přijde chvíle, a není se zač stydět, že
i pečující osoba potřebuje trochu péče. Že má člověk pocit, že už
nemůže, cítí se vyčerpaný, rezignovaný. Nebo se s faktem onemocnění
dítěte nemůže smířit a trápí ho to. Nebo nemoc natolik zasáhla do
rodinného systému, že přestává fungovat jako dřív. Jednou z možností
řešení může být jedna či více konzultací s psychologem. I větším
dětem může odborník pomoci pod nálepkou „diabetik“ nacházet sám sebe
a podpořit je na životní cestě.
Mgr. Jiřina Juřičková, psycholožka, matka 3 dětí, syn Jan diabetik od
6 let
E-mail: jirina.jurickova@centrum.cz