Pomáháme si

Přijmout fakt, že je tu nemoc do konce života, nastavit pravidelný režim a smířit se s novou situací vyžaduje určitý čas, nejen pro samotné dítě, ale i pro rodiče, kteří najednou mají novou velkou starost.

Víme, že začátky jsou nejtěžší.

Je třeba hodně nových informací, pevné nervy a podporu okolí.  Někdy máme pocit, že nám okolí nemůže rozumět, protože většina lidí o této nemoci moc neví a jak si dost často říkáme: „kdo nezažil, nepochopí“…

Proto je tu také klub ViaDia, kde Vám lidé rozumí, povzbudí, poradí… Přijďte na naše setkání a načerpejte nové poznatky, tipy a energii na „cestu s cukrovkou“.

Nejste v tom sami…

Naše příběhy:
 

Příběh Jarči:

Jsem maminkou osmileté dcerky. Diagnóza diabetes mellitus nás zaskočila, když jí byly teprve 3 roky. Prošli jsme si fází „nemůžu tomu uvěřit!, opravdu je to do konce života?“, poté následovala fáze č.2: „to musíme zvládnout“, na kterou volně navázala fáze: „díky bohu, že je to jen cukrovka“ až po „i když dodržujeme přísně režim, každý den je jiný…“. A tak je to doposud.

Za téměř 5 let s cukrovkou jsme zvládli za pomoci lékařů a vstřícných pedagogů i paní kuchařek úspěšně pobyt v mateřské škole i postupné osamostatňování se v základní škole. Začali jsme s podáváním inzulínu pomocí inzulínových per, později jsme přešli na inzulínovou pumpu a oblíbili jsme si kontinuální měření glykémie.

Dcerka lyžuje, plave, bruslí, jezdí na kole, chodí po horách, chodí do baletu, gymnastiky a věnuje se spoustě dalších zájmů jako děti, které jsou zdravé.

Tímto chci dát naději rodičům, kteří jsou ve „fázi č.1“, že je opravdu možné, aby Vaše milované dítě prožilo šťastné a plnohodnotné dětství i s cukrovkou. Jen bude zdravotními okolnostmi „donuceno“ jíst zdravě, sportovat a dodržovat daný režim dne.

Co by za to některé jiné mámy daly :)

 

Příběh Sabiny:

Náš syn onemocněl  cukrovkou v šesti letech. Zpočátku jsme jeho hubnutí a další projevy nemoci přičítali stresu z první třídy. Diagnóza Diabetes Mellitus prvního typu nás šokovala. Během hospitalizace jsme se postupně naučili, jak s cukrovkou žít, co dělat, jak nejlépe kompenzovat. Syn tehdy „četl“ a chápal informace zejména skrze nás rodiče, a to nám dodávalo sílu, abychom byli stateční, a poskytovali mu svým přístupem a chováním pocit klidu a bezpečí.


Postupně jsme si celá rodina prošli všemi fázemí smiřování se s nemocí. První půlrok byl nejtěžší, převrátil náš život naruby. Přesto se nám dařilo udržovat doma převážně poklidnou a pohodovou atmosféru. Ve fází odmítání nemoci synovi pomohla paní psycholožka z dětské nemocnice. Škola nám od začátku vyšla maximálně vstříc a zajistila potřebnou péči během vyučování. Postupně se synek vracel ke svým aktivitám. Nyní sportuje, maluje, hraje na hudební nástroje a žije naplno i v rámci dia režimu. Cukrovku má už pátým rokem a stala se součástí jeho samého. Respektuje své onemocnění; už ví a zná, jak s cukrovkou zacházet, aby měl pod kontrolou on ji a ne naopak. Ještě stále funguje pod naším dohledem a s dopomocí, ale stále samostatněji.


Nedávno přešel z inzulínových per na pumpu a daří se lépe držet glykémie téměř na hodnotách zdravého dítěte. Občasné výkyvy cukru bývají způsobeny zejména infekčními onemocněními, emočními stresy nebo únavou. Rozumí už tomu, co je zdravý životní styl, vnímá, že jeho fyzická i psychická kondice souvisí nejen se správnou kompenzací, ale i se skladbou a pravidelností jídla a s dostatkem spánku. Učí se potřebné disciplíně, ale také relaxovat v mezičase mezi povinnostmi. Po stránce osobního rozvoje vnímáme celá rodina cukrovku jako jednozna čné obohacení. A po stránce zdravotní si uvědomujeme nezbytnost toho nemoc skutečně přijmout do svého života jako nedílnou součást. Souvisí to nejen s úspěšnou kompenzací diabetu, ale zejména s potřebnou duševní vyrovnaností a následně s celkovou životní spokojeností.

 


Napište nám i Váš příběh!

Náš e-mail: klub@viadia.cz