Psycholog

Když člověku do života zasáhne nevyléčitelná nemoc, je to těžké. Když přijde do života našeho dítěte, je to pro nás jako rodiče ještě mnohem bolestnější. Jako by za dosavadní život naší rodiny někdo namaloval tlustou čáru a začal nový letopočet – před nemocí a s nemocí. Člověk je zahlcený spoustou pocitů, po prvotním šoku přichází v různém pořadí smutek, obviňování sebe či okolí, popírání (třeba se lékaři spletli, třeba nám pomůže alternativní medicína…), pocit nespravedlnosti, zloba, vyčerpání….

Nezbývá, než v sobě i ve svém okolí zmobilizovat veškeré zdroje sil a vykročit na nekončící cestu. Diabetes 1. typu je navíc nemocí velmi specifickou, která sice není na dítěti na první pohled vidět ani nebolí, o to více však vyžaduje péče, úsilí a neustálé pozornosti. Jen jiný rodič diabetického dítěte se dokáže naplno vžít do neustálého psychického vypětí, které pro rodiče nemoc obnáší. Jakoby se život přeměnil v pole, ohraničené dvěma linkami, jehož dolní hranice se jmenuje hypo a horní hyper. Držet dítě v tomto výseku je jako střelba na pohybující se cíl, někdy možná i se zavázanýma očima. Je tolik vlivů, které vstupují u dětí do hry a které ovlivňují vývoj glykémie – nemoc, stres, hormony, růst, emoce všeho druhu, pohyb, glykemický index jídla, počasí… a na člověku je, aby toto všechno měl stále na mysli a zohledňoval při analýze glykémií a následných opatřeních. Někdy se stane, že rodič zavolá dítěti, aby se zeptal, jak se má, a dítě mu neodpoví slovy, ale v číslech. Natolik nám diabetes je schopen vstupovat do života.

Přicházejí i chvíle, kdy se přes veškeré úsilí rodiče i spolupráci dítěte prostě nedaří dosáhnout uspokojivých glykémií. Nejde o nemoc, kdy je rodičům od lékaře jasně řečeno, kolikrát denně má podat který lék. Naopak rodič (a postupně dospívající dítě) se musí stát odborníkem na diabetes a naučit se vše potřebné, jen s lékařem v zádech. Člověk zjistí, že je v sobě schopen najít zdroje, o kterých do té doby netušil. Čte, učí se od zkušenějších, prochází zdary i nezdary spojenými s touto nemocí, hledá informace o dostupných technologiích… pro své dítě jsme schopni udělat a nést téměř cokoliv. Ale asi málokdo je ušetřen čas od času přicházejících období vyčerpání, deprese a rezignace. Od diabetu si totiž nelze vzít dovolenou, nelze zapomenout, protože důsledek zvolnění či opomenutí může být velmi vážný. Navíc nad námi stále stojí strašák pozdních diabetických komplikací a všichni si samozřejmě pro dítě přejeme dlouhý, kvalitní a zdravý život. Člověk je schopen unést překvapivě velký náklad, když vidí cílovou čáru, ale u diabetu je to zatím náklad na dobu neurčitou a vyléčení žije pouze v našich tužbách a nadějích. Proto je to břemeno někdy velmi těžké. A co je také potřeba zmínit, diabetes dítěte je svým způsobem nemocí celé rodiny, má vliv na životní styl, ale také na atmosféru v rodině, na vztahy mezi rodiči, na prožívání zdravých sourozenců, na odvahu prarodičů dítě pohlídat… nemluvě o psychice nemocného dítěte samotného, ať už je v jakémkoliv věku. Chceme, aby se dítě integrovalo do školky, školy, aby rozvíjelo své zájmy, aby se postupně osamostatňovalo… a to všechno obnáší mnohem větší úsilí a péči, než u dítěte zdravého.

Ano, s diabetem se dá žít, velmi kvalitně žít. I technologie se vyvíjejí mílovými kroky. Naše děti žijí normální život mezi vrstevníky, mnohé z nich v lecčems vynikají, včetně sportu. A u toho mají výbornou kompenzaci. Jde to. Je spousta rodin, i zde v Brně a okolí, které už berou diabetes dítěte jako součást života, mnohým si již prošly, a mohou být nově zjištěným podporou a inspirací. Být v kontaktu s jinými rodiči, zažívajícími totéž, může být člověku velkou pomocí. Potkávat se, sdílet informace a zkušenosti. Seznámit děti a nechat jim zažít, že v tom nejsou samy… Naše sdružení Via Dia je jednou z možných platforem tohoto setkávání.

Někdy se stane, že přijde chvíle, a není se zač stydět, že i pečující osoba potřebuje trochu péče. Že má člověk pocit, že už nemůže, cítí se vyčerpaný, rezignovaný. Nebo se s faktem onemocnění dítěte nemůže smířit a trápí ho to. Nebo nemoc natolik zasáhla do rodinného systému, že přestává fungovat jako dřív. Jednou z možností řešení může být jedna či více konzultací s psychologem. I větším dětem může odborník pomoci pod nálepkou „diabetik“ nacházet sám sebe a podpořit je na životní cestě.

Mgr. Jiřina Juřičková, psycholožka, matka 3 dětí, syn Jan diabetik od 6 let

E-mail: jirina.jurickova@centrum.cz